Ač tomu počasí venku příliš nenasvědčovalo a po sněhu nebylo nikde ani památky, nadešel pátý prosinec, jenž je dle českého kalendáře zasvěcen Jitkám a ve večerních hodinách pak svatému Mikuláši, patronovi dětí, který v doprovodu anděla a čerta obchází městem a obdarovává je sladkostmi a maličkostmi. Z úcty k tradici (a upřímně jistě také díky možnosti ocitnout se na chvíli mimo školu a rozvrh hodin), přijali jsme rádi pozvání mateřské školky na sídlišti a vypravili se s výběrem žáků devátého ročníku potěšit tamější děti.
Těžko říci, co se míhalo v hlavách drobotiny očekávající příchod hostů, každopádně ve všech pěti třídách se při příchodu nezvykle oděných neznámých rozhostilo ticho a napětí (zejména čerti budili respekt). Velmi mě ale jako pozorovatele potěšilo, jak rychle dokázali deváťáci získat pozornost dětí a za vydatné pomoci paní učitelek nastolit přátelskou, družnou a tvůrčí atmosféru plnou písniček, básniček, malování a her. Odměnou dětem byly balíčky se sladkým obsahem, potěchou rodičům a kolegyním pak snad příslib dětí, že „příští rok už určitě budou jen hodné.“ A jestli ne, vyřeší to čerti za rok…
Děkujeme za krásné netradiční dopoledne a přejeme všem z mateřské školky klidné adventní dny a pokojné Vánoce.
Deváťáci a Tomáš Hanousek
