„Začínáme za pět – čtyři – tři – dva… a jedem!“

Žijeme v době, kdy jsme obklopeni informacemi ve všech možných podobách, což na nás klade zvýšené nároky stran pozornosti a úsudku. Proto v tematickém plánu předmětu Výchova k občanství pro sedmý a devátý ročník a také coby průřezové téma několikrát v průběhu druhého stupně má své místo okruh masmédií a komunikace, v němž žáky učíme kriticky vnímat a třídit informace, volit si jejich relevantní zdroje a rozeznat pravdivé zprávy od propagandy a tzv. fake news. Také se zamýšlíme nad tím, jak fungují redakce konkrétních typů médií – tisku, televize, rozhlasu i internetu u nás a ve světě.

Pomyslnou tečkou bývá – a nejinak tomu bylo i letos, ve čtvrtek 24. ledna – osobní zkušenost, kdy se deváťáci vydávají do ostravského studia České televize, aby poznali místa, v nichž vznikají například pořady Dobré ráno, Sama doma, Na Stopě, popřípadě zpravodajské relace ze severní Moravy a Slezska.

Krátce poté, co byl ukončen přímý přenos ranního vysílacího bloku, se nás ujala paní referentka PR oddělení Tereza Nováková a zavedla nás do studia číslo 1, odkud můžete třeba už dnes večer sledovat zprávy z našeho regionu. Vysvětlila nám, v čem spočívá práce jednotlivých pracovníků studia, jak časově a organizačně náročná je příprava vysílání, i to, jak fungují kamery, čtecí zařízení, kamerový jeřáb a klíčovací pozadí (nechali jsme zmizet několik žáků, ale i tak jsme odjížděli kompletní). Poté jsme zavítali do sousedního studia, kde ještě pár okamžiků před námi zpovídali hosty Dobrého rána. Vzduchem se dokonce stále linula libá vůně pokrmů, jež byly během vysílání ve studiu uvařeny. Shodli jsme se, že obě studia působí z televize větší, než ve skutečnosti jsou.

Následně jsme se přesunuli o patro výše, kde nám v prostoru režie oči přecházely z množství displejů, tlačítek a šoupátek mixážních pultů i zdánlivé změti kabelů v serverovně. Bylo však vidět, že nejen pan Pavel Niedermertl, ale i celý jeho tým, má naprosto jasno v tom, co k čemu slouží a co jak funguje, a že má svou – byť nelehkou a na improvizaci bohatou – práci rád.

Poslední zastávkou byla střižna – kdo někdy zkoušel editovat a publikovat video pomocí základních softwarových produktů, ví, jak puntičkářská práce to je a kolik trpělivosti vyžaduje. A to mluvíme o základních programech, které zvládnou dost, ale těm profesionálním se z mnoha důvodů přiblížit nemohou. Střihači nám pustili krátký, ale poutavý dokument o jejich povolání a odpověděli na otázky, jež jim žáci kladli.

Nevíme, zda dnešek nalákal někoho z našich žáků ke studiu filmařiny na FAMU nebo k práci pro média, ale jsme si poměrně jisti, že už se nikdy nebudou minimálně na pořady ostravského studia České televize koukat stejně jako dosud – vždyť ještě před pár hodinami byli jejich součástí. Za tuto možnost a zážitky tímto všem pracovníkům ostravského studia děkujeme.

 

Mgr. Tomáš Hanousek, Mgr. Ivan Jurčík